1878 - rok bourání městských bran

Některá výročí nepatří zrovna mezi světlé okamžiky našich dějin. K těm patří i rozhodnutí obecního zastupitelstva ze 7. září roku 1878. Na návrh starosty města Jana Macháčka bylo rozhodnuto o zbourání Kolínské a Klášterské brány, které bránily provozu. Kolínskou branou se vycházelo z města severozápadním směrem v prostoru, kde objezdová silnice Čsl. legionářů kříží dnešní Českou ulici. Původní dřevěnou fortnu nahradila kamenná v době obnovy a zpevňování městské fortifikace za vlády Jiřího z Poděbrad a Vladislava II. Jagellonského. Z vnější strany ji chránil ještě příkop s padacím mostem. Během celého 19. století docházelo k opravám, úpravám a postupnému ubourávání brány, až zbyla jen její vnitřní část s baštou. Na již zmíněném zasedání zastupitelů města bylo rozhodnuto o zbourání brány, proti kterému protestoval především Archeologický sbor Vocel, předchůdce dnešního muzea. Původní rozhodnutí bylo opět potvrzeno 28. října s tím, že alespoň okrouhlá bašta zůstane zachována. Bohužel i ta byla o rok později zbourána, když byla prodána staviteli Čeňku Dajbychovi.

Asi nejvýrazněji se do paměti Kutnohořanů zapsala díky pobělohorským událostem. Jedním ze sedmadvaceti popravených představitelů českých stavů byl i kutnohorský primátor Jan starší Šultys z Felsdorfu. Hned druhý den poslal předseda mimořádného soudního tribunálu a zástupce císařského místodržícího Karel kníže Liechtenstein jeho hlavu kutnohorským šepmistrům. Podle původního rozsudku měla být přibita na městský pranýř, ale podle omilostňujícího rozsudku ji museli nechat "pouze" viset v železném koši na Kolínské bráně. Zůstala zde až do roku 1724, kdy ji císař Karel VI. povolil sundati, ale až po zaplacení poplatku za tuto milost ve výši 30 tolarů a dvou dalších za vystavení kvitance.

Klášterská brána směřovala severovýchodním směrem, tedy ve směru cesty k Sedleckému klášteru, odtud je odvozen i její název. První zmínky pochází již z roku 1352, tehdy byla ovšem ještě podobná spíše srubu. Z původního opevnění z 14. století se zachovala nejdéle, k jejímu přestavění, resp. k stavbě nové brány se městští představitelé odhodlali až v roce 1613. K její stavbě však došlo až v roce 1676, dokončena byla o rok později. Její vnější průčelí zdobily dva tesané kvádry s rozděleným letopočtem "16 76" a jeden kvádr s korunovanou iniciálou panovníka "L I.", tedy Leopolda I. Ve výklenku nad průjezdem byla umístěna dřevěná barokní polychromovaná socha svatého Jana Nepomuckého (všechny čtyři tyto ozdoby se dodnes dochovaly ve Sbírce Českého muzea stříbra). Po zániku funkce brány v ní bylo zřízeno obydlí pro městské strážníky. Roku 1864 však nechala městská rada upravit jednu přízemní světnici na chodbu pro pěší, aby střed brány mohl nadále sloužit pouze povozům.

Vzrůstající provoz koňských a volských potahů (!) se nakonec stal osudným třem hlavním městským branám, neboť Čáslavská brána byla zbourána již v letech 1870 až 1873. Jejich zbouráním se sice cesty staly plynule průjezdné v obou směrech, ale svobodné královské horní město Kutná Hora přišlo o své přirozené hradební dominanty, které by v dnešní době chránily historické centrum od záplavy nejen osobních automobilů.

Dnešní objekt tzv. Kouřimské brány pochopitelně ve skutečnosti žádnou branou není. Jedná se o věž v městské zdi, která byla součástí domu čp. 59. Skutečná Kouřimská brána se sesula již roku 1813.

Josef Kremla