Aktuality a tiskové zprávy

Do Českého muzea stříbra dorazil 135 000. návštěvník

V sobotu 28. září odpoledne dorazil do Českého muzea stříbra 135 000. návštěvník. Dle původních odhadů měl tento jubilejní návštěvník dorazit během tohoto týdne. Na svátek svatého Václava však navštívilo město Kutná Hora mnoho zahraničních i tuzemských návštěvníků a velká řada z nich si nenechala ujít příležitost seznámit se s historií stříbrného města v expozicích muzea a ve středověkém stříbrném dole.

„Již nyní můžeme říci, že letošní celková návštěvnost našich objektů bude rekordní. V loni jsme v polovině září evidovali 120 000 návštěvníků. Ke zvýšení návštěvnosti zcela jistě přispělo zpřístupnění prvního prohlídkového okruhu na Hrádku bez průvodce. Návštěvníci si tak mohou individuálně, dle svých časových možností, expozici prohlédnout,“ říká ředitelka muzea PhDr. Světlana Hrabánková. „Vysoká návštěvnost a obliba našich expozic a výstav nás velice těší a je pro nás nesmírně důležitá, neboť naše muzeum pokrývá příjmem ze vstupného téměř jednu třetinu svých provozních nákladů. Umožňuje nám také, abychom část příjmů vynakládali zpět do údržby expozic, ale především na restaurování našeho bohatého sbírkového fondu. Vysoká návštěvnost však s sebou pochopitelně nese i veliké nároky na kvalitu práce našich zaměstnanců.“, dodává ještě.

Vzhledem k tomu, že jsou v Českém muzeu naplánovány další atraktivní akce a výstavy do konce roku, je možné, že návštěvnost dosáhne dalšího kulatého čísla – tedy 140 000.

Návštěvnost v září 2019

Návštěvnost expozičních okruhů a výstav Českého muzea stříbra v září 2019:

Hrádek15 950
Kamenný dům2 850
Tylův dům381

Středověký důl čeká další velká oprava

V pondělí 9. září schválila Rada Středočeského kraje, že Českému muzeu stříbra pokryje celou sumu 6,1 milionu korun, která je nezbytná na velkou opravu tzv. nálezové šachtice, ležící v bezprostřední blízkosti muzejní prohlídkové trasy středověkého důlního díla, nazývaného někdy „důl Osel“.

Tato šachta umístěná před průčelím Jezuitské koleje byla otevřena v době objevu dolu a následně byla několik let používána jako přístupová cesta pro prvotní průzkum. Samotný důl byl pro veřejnost zpřístupněn v roce 1969 a v letošním roce tedy slaví 50 let svého turistického provozu. V 80. letech byla nálezová šachtice zpevněna ocelovou konstrukcí, která v průběhu uplynulých 30 let postupně, ve značně agresivním podzemním prostředí, podlehla korozi. Ačkoli tato šachtice není přímou součástí prohlídkové trasy dolu, provádějí se v ní, stejně jako v samotném dole, pravidelné bezpečnostní kontroly báňských odborníků a statiků. Právě tyto kontroly upozornily na dožívající ocelové konstrukce instalované v šachtici a nutnost zásadních oprav. Na jaře byla proto šachtice prvotně zajištěna, aby se v ní mohl provést podrobný průzkum, který by navrhl postup oprav a stanovil předpokládanou cenu této velké opravy.

Vypracovaný projekt počítá s kompletní výměnou zkorodovaných ocelových konstrukcí, sanací stropu šachty a provedení hydroizolací, výměnou poklopu šachtice a kompletním zajištěním stropu v rozrážce, která sousedí s prohlídkovou trasou.

„Pravidelné báňské kontroly důlního díla, které probíhají mimo návštěvnickou sezónu a před každým jejím zahájením, jsou povinné ze zákona, neboť i naše středověké důlní dílo podléhá přísným předpisům Českého báňského úřadu,“ říká k tématu ředitelka Českého muzea stříbra PhDr. Světlana Hrabánková. „Děkujeme Středočeskému kraji – našemu zřizovateli, neboť pro nás opět vyčlenil nemalou finanční částku určenou na údržbu a zásadní stavební zásahy ve středověkém důlním díle. Jistě si to tato památka zaslouží, letos je to již 50 let, co je jedním z turisticky nejvyhledávanějších objektů ve Středních Čechách. Musíme si uvědomit, že podzemní prohlídkovou trasu navštíví ročně více než 100.000 lidí. V současné době probíhá výběrové řízení na dodavatele stavby opravy šachtice a já věřím, že celý projekt se stihne realizovat během každoroční zimní přestávky, kdy je důl pro návštěvníky uzavřen,“ říká ještě Hrabánková.

Podzimní prohlídky středověkého dolu nebudou přerušeny ani v případě, že by stavební práce započaly již před koncem října, tedy před ukončením turistické sezóny. „Pokud stavební práce začnou dříve, sice to omezí kapacitu prohlídek zhruba na polovinu, ale budeme provádět dál s tím rozdílem, že návštěvníci vejdou do důlního díla po schodišti v tzv. horním trejvu, projdou velkou část štoly a stejnou cestou se budou vracet zpět,“ doplňuje vedoucí průvodců Vojtěch Vörös.

Za poslední rok je to již druhý projekt zásadní opravy Českým muzeem stříbra provozovaného středověkého dolu. Před otevřením letošní turistické sezóny bylo, také díky Středočeskému kraji (zřizovateli Českého muzea stříbra), po více než dvouleté přípravě a za téměř 7 milionů korun kompletně vyměněno schodiště pro sestup do středověkého dolu. Původní 35 metrů hluboké schodiště bylo do vstupní šachty instalováno v r. 1995 a sloužilo tedy návštěvníkům téměř čtvrt století.

Avšak těmito velkými projekty údržba středověkého dolu nekončí, v plánu jsou ještě další drobnější zásahy, kterými bude na další dlouhé období zajištěn bezpečný provoz této významné památky. Kutnohorský muzejní důl na oselském rudním pásmu, jehož původní části pocházejí ze 14. století patří mezi nejvýznamnější historické doly v ČR. Jedná se také o nejstarší veřejnosti přístupný důl v České republice.

Replika středověkého meče pro edukační programy

Dnes jsme z rukou Pavla Moce převzali repliku středověkého meče. Ten si budou moci prohlédnout a potěžkat děti, které se zúčastní edukačních programů připravených k výstavě Václav IV. – král ve stínu svého otce (probíhá na Hrádku do 17. listopadu).

Meč měří přes 1 metr a váží 1,2 kg. Vychází z dobových vyobrazení v odborné literatuře a reprezentuje ranou vývojovou fázi mečů pro 1 ½ ruky, kdy prodlužující se jílec umožňuje kombinovat uchopení jednou nebo oběma rukama. Meč je vyroben z uhlíkaté oceli a v ploše čepele jsou ponechány záměrně drobné kazy, které dokládají autentický způsob výroby. Exemplář typologicky a úrovní zpracování představuje obvyklou řemeslnou produkci daného období.

Další zajímavé informace a práci Pavla Moce najdete na webu www.swords.cz

Návštěvnost v srpnu 2019

Návštěvnost expozičních okruhů a výstav Českého muzea stříbra v srpnu 2019:

Hrádek21 939
Kamenný dům2 533
Tylův dům362

Dny evropského kulturního dědictví

České muzeum stříbra se již tradičně připojilo k celorepublikové akci Dny evropského kulturního dědictví. Návštěvníci mohli během víkendu 7. a 8. září zhlédnout expozice a výstavy zdarma, a to ve všech třech objektech – na Hrádku, v Kamenném a Tylově domě.

V Kutné Hoře a okolí se zapojilo celkem 29 objektů – kulturních památek.

Hrádek:

I. okruh: 929 návštěvníků
II. okruh: 523 návštěvníků
Výstavy: 1870 návštěvníků
Celkem: 4261 vstupů

Kamenný dům navštívilo 627 návštěvníků:

I. okruh + II. okruh + výstava = celkem 1881 vstupů

Tylův dům navštívilo 76 návštěvníků:

I. okruh + II. okruh + výstava = celkem 228 vstupů

Dřevěný NONSENS: dřevořezby Hany Richterové lákají do světa fantazie

Ve čtvrtek 22. srpna byla slavnostně zahájena výstava s názvem Dřevěný NONSENS představující nové i starší dřevořezby a akvarely kutnohorské autorky, sochařky, řezbářky a malířky Hany Richterové.

„Představovat v Kutné Hoře Hanku Richterovou je stejně zbytečné, jako příslovečné nošení dříví do lesa. A o dříví, tedy vlastně o dřevo, tady právě jde,“ zahájila vernisáž akademická malířka Jitka Jelínková. „Nejsem si jistá, zda název výstavy Dřevěný nonsens je úplně na místě. Nonsens je termín pro něco, co zcela postrádá smysl, zatímco tady kolem sebe vidíme samé věci, které svůj smysl rozhodně mají. Někdy je význam úplně nasnadě, někdy se skrývá a jeho hledání je ponecháno fantazii laskavého návštěvníka,“ pokračovala Jitka Jelínkové ve svém úvodním slovu.

Hana Richterová na výstavu zapůjčila 34 svých dřevořezeb a 7 akvarelů, které prezentují průřez její tvorbou. Návštěvník zde najde milé menší dřevořezby pověšené na zdech, některé až s pohádkovou tematikou ale i velké masivní řezby umístěné v prostoru. Jeden takový objekt, umístěný v arkýři hodovního sálu, dominuje výstavnímu prostoru a nese název Cesta za strom. Ve spodní části je ztvárněný kopec s cestou, která se ze široké cesty zužuje v klikatou cestičku ústící u stromu s mohutnou korunou. „Ta cesta představuje naši cestu životem. V dětství je široká, skotačíme po ni a čas jako by plynul pomaleji. Pak se ale postupně zužuje, klikatí a kolem – ta louka, to jsou všechny věci v našem životě. Pak cesta zatočí za strom, který představuje životní energii. A co je za ním? To je překvapení. Každý tam najde něco jiného,“ říká o svém díle Hana Richterová.

Výstava probíhá v prvním patře Hrádku (Barborská 28) do 6. října 2019, otevřeno je od úterý do neděle od 10:00 – 18:00 hodin. Vstupné na výstavu je plné 20,- Kč a snížené 10,- Kč.

************

Hana Richterová

Sochařka, řezbářka, členka Unie výtvarných umělců ČR

Vystavuje samostatně i na skupinových výstavách v České a Slovenské republice a v Rakousku. Narodila se 30. 7. 1965 v Malešově, od roku 1991 žije v Kutné Hoře, aktuálně nedaleko Kutné Hory.

PhDr. Petr Kmošek CSc., malíř, publicista a pedagog, historik a teoretik umění řekl o autorce:

Umění Hany Richterové je figurativní, realistické, z valné části figurální, nevtíravé, neafektované a zcela nepopisné. Fundament její práce tkví ve volné, tematicky různorodé umělecké tvorbě. Vyjadřuje se v souhrnných formách a objemech bez zbytečných detailů. Své představy rozvíjí v dějových zkratkách a na sebe volně navazujících sekvencích. O věcech a situacích, které jí přitahují, hovoří v poetických oklikách, náznacích a metaforách. Nadsázka, parafráze a občasná ironie není ovšem pustou negací a sžíravou kritikou světa. Obdivuje projevy lidské vzájemnosti. Tvůrčí a výstavní úspěchy díla jsou výsledkem zjevného pozitivního vztahu k životu, schopnosti neokázale a citlivě zpodobovat svět kolem nás, pevné víry v nevyčerpatelné bohatství skutečnosti a obdivu ke skrytým i zjevným krásám života.

Skleněné plastiky kutnohorského rodáka k vidění v Kamenném domě do konce prázdnin

Akademický sochař Stanislav Kostka zapůjčil k vystavení čtrnáct svých skleněných plastik Českému muzeu stříbra. K vidění jsou pouze v období prázdnin, tedy přesně do 1. září, a to v Kamenném domě. Nejstarší vystavený kus s názvem „Autoportrét“ vytvořil autor v roce 1969, nejnovější dva kusy taveného broušeného skla s názvy „Víra“ a „Odkud a kam“ pocházejí z roku 2009. Asi nejzajímavějším dílem a také autorovým oblíbeným dílem je plastika s názvem Osud. Ten je tvořen symboly kruhu, kříže a přerušované mříže.

„Unikátní je plastika s názvem Noha. Ta byla vyrobena ze skla spektrofloat. Z tohoto plochého skla s pokoveným povrchem manžel nařezal potřebné tvary, poskládal do předem připravené formy a v peci sklo stavil. Tím došlo k velmi zajímavému efektu, který vytváří v plastice texturu tónově zabarvených pruhů, které se prolínají, bortí a vnášejí zajímavou grafiku i optiku. Tuto technologii již nelze zopakovat, protože výroba spektrofloatu byla zrušena. Tím se plastiky z tohoto materiálu staly ojedinělým dílem u nás i ve světě,“ říká Soňa Kostková, manželka autora.

Samotný proces tvorby tavených skleněných plastik je časově, technicky i finančně velmi náročný. Od nápadu ztvárněného do skici přechází proces k vypracování dokonalého modelu většinou v sádře. Přes několikeré formování z dalších pomocných materiálů (klíh, vosk) vznikne definitivní forma, do které se nakládá speciálně pro tento účel utavená sklovina, rozsekaná na kousky. Za vysokých teplot probíhá pak zhruba 3 týdny tavení a následné chlazení skla podle předem spočítané křivky, která odpovídá tvarové složitosti každé jednotlivé plastiky. Výsledný objekt je pak opracováván do finální podoby broušením, leštěním, pískováním či leptáním kyselinou. Jedna plastika tak představuje minimálně měsíc velmi intenzivní práce.

„Oblíbeným kouskem mým i mého manžela je Rozhovor – plastika, která se skládá ze tří objektů, které představují lidské hlavy. S těmi se dá otáčet, čehož někdy využívám, abych vyjádřila svou náladu. Někdy jsou tedy hlavy natočené k sobě a někdy od sebe, někdy tvoří zástup – to je pak manželovi jasné, že dnes není úplně dobrá nálada,“ prozrazuje ještě s úsměvem paní Kostková.

Stanislav Kostka se narodil v roce 1939 v Kutné Hoře a vystudoval zde gymnázium. Následně studoval na SPŠ sklářské v Železném Brodě a na VŠUP ve sklářském ateliéru doc. V. Plátka a prof. S. Libenského. Věnoval se především tvorbě prostorových objektů pro architekturu následně také ateliérové tvorbě tavených skleněných plastik. Příležitostně spolupracoval se sklárnou Moser v Karlových Varech.

Výstava probíhá v Kamenném domě (Václavské náměstí 183) do 1. září 2019, otevřeno je od úterý do neděle od 10:00 – 18:00 hodin. Vstupné na výstavu je plné 20,- Kč a snížené 10,- Kč.

Návštěvnost v červenci 2019

Návštěvnost expozičních okruhů a výstav Českého muzea stříbra v červenci 2019:

Hrádek18 607
Kamenný dům1 841
Tylův dům201

Téměř tři stovky různých exlibris jsou právě k vidění v Tylově domě

Již zhruba týden mohou návštěvníci obdivovat rozsáhlý soubor vystavených exlibris (knižních značek) v Tylově domě, objektu Českého muzea stříbra, v Kutné Hoře. Vystavené exponáty kopírují časovou osu a prezentují různé grafické styly a směry od secese, přes kubismus, expresionismus až po funkcionalismus a modernu. K vidění jsou také exlibris realizované různými reprodukčními technikami a soubory jednotlivých autorů – například Josefa Váchala, Cyrila Boudy, Bohumila Valihracha, Jiřího Slavíka nebo Michaela Floriána, který vytvořil na 600 knižních značek – mezi nimi také ty pro Jaroslava Červeného s kutnohorskými hornickými motivy.

Mezi vystavenými exponáty se nachází také zajímavosti, jako jsou secesní exlibris architekta Dr. Jaroslava Polívky, které vytvořil Alfons Mucha nebo knižní značky vytvořené různými autory pro Petra Bezruče. Návštěvníci najdou mezi autory ale i jména jako jsou Josef Mánes, Stanislav Kulhánek, Max Švabinský, Vojtěch Preissig, Jan Konůpek nebo František Bílek.

„Příprava výstavy byla poměrně náročná vzhledem k rozsáhlé sbírce exlibris, kterou v Českém muzeu stříbra máme. Odhadem se jedná celkem zhruba o tisícovku těchto drobných grafik. Vystaveno jich je pak 288 od 84 autorů,“ uvádí Mgr. Jana Kolečková Veselá, kurátorka výstavy. „Nedílnou součástí výstavy jsou také exponáty související s Archeologickým sborem Vocel – jejich exlibris nebo členský průkaz a pozvánka na valnou hromadu Spolku sběratelů a přátel exlibris v Praze,“ doplňuje ještě Kolečková.

Spolek sběratelů a přátel exlibris vznikl v roce 1918 a dodnes se podílí na propagaci této oblasti a sběratelské činnosti. Od roku 1937 do dnešní doby vydává spolek pro své členy časopis Knižní značka.

Výstava probíhá v Tylově domě (Tylova ulice 507) od 9. července do 28. září 2019, otevřeno je od úterý do soboty od 10:00 – 16:00 hodin. Vstupné na výstavu je plné 10,- Kč a snížené 5,- Kč.

***

EX LIBRIS

Co je exlibris: Exlibris neboli knižní značka je drobná grafika označující, že kniha náleží určitému majiteli. Knižní značka většinou sestává z textu „ex libris“ (z latiny: z knih / z knihovny), grafického motivu a případně jména majitele. Tento grafický celek je poté jakýmsi „logem“ nebo „vizitkou“ svého majitele a „podpisem“, který dokládá, že kniha patří právě jemu.

Historie exlibris: První knižní značky se začaly používat již před samotným vynálezem knihtisku – byly tedy umisťovány do rukopisů a vyjadřovaly vlastnické právo například panovníků, klášterů nebo šlechticů. Počátky exlibris sahají do roku 1000, kdy byla opsána votivní miniatura v kodexu s Gumpoldovou legendou o sv. Václavu. Následně byly knihy označovány podpisem nebo erbem – například také vyražením erbu do kožené vazby (tzv. supralibros). Od 16. do 19. století se vyskytovaly knižní značky převážně ve šlechtických knihovnách, nejstarší tištěná knižní značka v našich zemích je exlibris Jana Hodějovského z Hodějova z roku 1541.

Stoleté období do poloviny 19. století pak znamenalo úpadek exlibris. Oživení nastalo díky zámožným měšťanům, kteří začali budovat knihovny a knižní značky opět používat. Za první moderní českou knižní značku je považováno exlibris Josefa Mánese pro Vojtěcha rytíře Lannu z roku 1868. Tato exlibris obsahuje kromě rodového znaku také symboly ušlechtilých zájmů a zálib svého zadavatele. A v tímto směrem se ubírá vývoj knižních značek po další staletí. Tvorbu exlibris následně podpořilo organizované sběratelství těchto drobných grafik. K roku 1926 bylo dle soupisu B. Beneše Buchlovana vydáno přes pět tisíc moderních českých knižních značek. Dnešní objem můžeme odhadnout na desítky tisíc.

Stránky